Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

reklama

31 fotek, březen až duben 2017, 256 zobrazení, 281 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města, příroda
20 fotek, 29.3.2017, 236 zobrazení, 226 komentářů | krajina, města, příroda, zvířata
Z půldenního špacíru lužními lesy Pomoraví z Litovle přes Lhotu a Hynkov do Horky nad Moravou.
31 fotek, 15.3.2017, 920 zobrazení, 252 komentářů | cestování, dokumenty, krajina, lidé, příroda
Focení a zpracování snímků do tohoto alba jsem si dost vychutnávala… Něco málo na vysvětlenou jsem si dovolila připsat až pod fotky v závěrečné třetině alba, tak se prosím hned neznepokojujte, když třeba nejdříve nebudete vědět, co si o tom máte myslet… Ale vy si určitě i tak hned něco myslet budete! :-)
18 fotek, březen 2017, 346 zobrazení, 233 komentářů | cestování, krajina, lidé, sport, selfie
K důstojnému rozloučení s letošní úžasnou zimou a současně k oslavě dožití se dalšího jara (to nechám daleko víc „rozvonět“ až v následujícím albu) jsem si vybrala tuze pěkné kulisy. Převážně z dolomitského vápence zhotovené…
12 fotek, 11.3.2017, 288 zobrazení, 121 komentářů | architektura, cestování, města
Jen trocha pohybu před usnutím v cizím bytě...
28 fotek, únor 2017, 1 684 zobrazení, 325 komentářů | krajina, lidé, příroda, sport, selfie
16 fotek, zima 2016/2017, 115 zobrazení, 122 komentářů | krajina, vesnice, zvířata
Po podzimní směsi jsem si na nástěnku přišpendlila pár fotek z potulek za humny během tří zimních měsíců. Letos nezvykle dlouho se zdržující sníh a led na Hané mi připomínal dětství, kdy to u nás takhle bylo běžné…
50 fotek, leden 2017, 238 zobrazení, 364 komentářů | architektura, krajina, příroda, sport, vesnice
Letošní zima na horách mi už tolik endorfinu vyplavila, zdravé barvy do tváří vehnala, kalorií spálila, že jsem se rozhodla si tady jejích padesát okamžiků vybraných za celý leden (prý nejstudenější za posledních 77 let) schovat do zásoby… třeba na nějaké horší časy…
6 fotek, 6.7.2016, 1 345 zobrazení, 90 komentářů
…říká Tallu vždy, když jí dojde, že už toho bylo dost!
10 fotek, duben až říjen 2016, 187 zobrazení, 77 komentářů | dokumenty, práce, zábava
Samozřejmě i já před Vánocemi uklízím a plním koš v poněkud rychlejším tempu než obvykle. Jak jsem zjistila, taky koroze se mi do fotoarchivu od posledního gruntování vkradla a té je potřeba udělat přítrž dřív, než její spory zachvátí bůhvíco ještě.
Aby snad někdo neměl pochybnosti o tom, jak pečlivě při úklidu postupuji, tady malá ukázka, dokazující, že rez na mých discích nemá šanci Nový rok přežít!
Podobně se příště třeba zbavím vodního kamene :-)
27 fotek, červenec 2016, 233 zobrazení, 182 komentářů | cestování, koníčky, krajina, zábava, země
Něco jsem si tady v poslední době nadrobila. Sníst to všechno sama je nad moje síly. Tak si nabídněte!
39 fotek, 14.7.2016, 146 zobrazení, 141 komentářů | cestování, dokumenty, lidé, příroda, vesnice
Jak jsem dodatečně při doplňování či ověřování některých údajů souvisejících s naším sibiřským putováním zjistila, většina výprav mířících na Bajkal a do jeho okolí se po příletu do Irkutska nejdříve přesunuje do Listvjanky, kam je to k bajkalským vodám nejblíž. Jen asi hodinová cesta z Irkutska udělala pro jeho obyvatele z Listvjanky snadno dostupné místo k rekreaci, mnoho jich tu má postavenou daču, tedy chatu po našem.
My jsme měli v Listvjance před návratem do Irkutska a opět letecky přes Moskvu domů naopak cíl. Za sebe musím říct: velmi prozřetelně zvolené pořadí! Když jsem si to teď na Rajčeti všechno postupně zrekapitulovala, jsem opravdu ráda, že moje první setkání s vysněným Bajkalem se neodehrálo právě v Listvjance, v centru komerční turistiky, odkud krása nejstaršího a nejhlubšího jezera naší planety zdaleka nevyniká tak jako z jiných míst, která jsme poznali. Nicméně na doplnění celkové mozaiky tady jednodenní pobyt určitě taky stál za to.
30 fotek, červenec 2016, 74 zobrazení, 77 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, kultura, města
Na všemožných zobrazeních Buddhy se mi vždycky nejvíc líbí jeho protažené ušní lalůčky. Symbolizují důraz kladený v buddhismu na umění naslouchat. Nedostatečná schopnost naslouchat, hájení jen vlastní pravdy, hledání důvodů, proč něco nejde – toto je v nás ještě stále silně zakořeněno. A troufnu si na základě určitých zkušeností říct, že u běžného ruského člověka (ani tady však metodu jednoho pytle nelze aplikovat!), kterého sovětský režim naučil hledět si svého a nasadit tvář pokerového hráče, je toto ještě daleko markantnější. A pak se najednou ocitnete mezi neustále se usmívajícími, zdvořilými a komunikativními buddhistickými mnichy, kteří hovoří rusky, protože žijí v Rusku, a vám se nechce věřit, že i vy jste stále v Rusku…
20 fotek, 10.7.2016, 97 zobrazení, 76 komentářů | cestování, dokumenty, krajina, příroda
Součástí Zabajkalského národního parku je také hornatý poloostrov Svatý nos omývaný vodami Bajkalu s nejvyšším vrcholem Pik Markova (1877 m). Na délku má 53 km, široký je dvacet. Těšila jsem se do tamější divoké přírody a na horský výstup velmi, ale…
20 fotek, prosinec 2016, 152 zobrazení, 80 komentářů | krajina, příroda, rodina-přátelé, sport
Na peci bez uhlí zima, tak nezbylo, než na pěknou bílou nadílkou zasypaných jesenických a rychlebských cestách necestách, pastvinách nepastvinách kostru rozhýbat… a u toho se kochat samozřejmě… Jestli chcete, můžete taky. To fakt stačí! :-)
32 fotek, červenec 2016, 122 zobrazení, 107 komentářů | cestování, dokumenty, krajina, města, vesnice
U Bajkalu, byť sladkovodního, tedy bez vůně vzduchu solí prosyceného, jsem se nemohla zbavit dojmu, že pobývám u moře. I když jsem u Bajkalu i přímo na Bajkalu byla de facto v hlubokém vnitrozemí, pocitově jsem se v něm ocitnula, až jsme se od tohoto megajezera odpoutali.
Kromě začátku a konce našeho sibiřského putování jsme jeho větší část strávili v rámci Ruské federace na území Burjatské republiky… Kdo jsou vlastně ti Burjati?
Jde o jednu z etnických skupin Mongolů, avšak Burjati jsou považovani za samostatnou národnost. Jedná se o potomky uprchlíků z Mongolska po tamějších kmenových válkách ve 13. a 14. století. Tvoří přibližně 25 % obyvatelstva Burjatska. Větší počet Burjatů žije také v Irkutské oblasti a v Číně, mnozí potomci se později vrátili do Mongolska. Na rozdíl od ostatních mongolských etnik jsou Burjati většinou usazeni na jednom místě a i mimo města bydlí v dřevěných domech, nikoli v kočovnických jurtách. Většinou vyznávají tibetský buddhismus, někteří z nich, hlavně na západ od Bajkalu, jsou pravoslavní křesťané a zachoval se mezi nimi i tradiční šamanismus. Celkový počet Burjatů se odhaduje okolo 620 000.
Tradiční burjatská kultura hodně utrpěla v době komunistických čistek v 30. a 60. letech 20. století, kdy byla zničena i většina burjatských kláštěrů. Do této doby spadají i popravy mnoha duchovních a představitelů burjatské inteligence.
Toto album není nijak speciálně zaměřeno na život Burjatů v dnešním Rusku, ale když už jsem se dostala do země pojmenované po nich, zajímali mě.
20 fotek, září až listopad 2016, 149 zobrazení, 131 komentářů | architektura, krajina
:-)
46 fotek, červenec 2016, 142 zobrazení, 162 komentářů | auta, cestování, dokumenty, krajina, příroda
Největší bajkalský ostrov Olchon bývá někdy nazýván srdcem Bajkalu. Na délku má 73 km, široký je průměrně asi 15 km. Čili srdce ve tvaru širší nudle. Krásné nudle! V minulém albu jsme pocourali po jeho nejvýznamnějším sídle, Chužiru, dnes zvládneme zbytek ostrova, který se dá za pomoci terénních vozidel v klidu poznat za dva dny. Nechybí přitom ale ani možnost projít se přírodou zdejšího národního parku (od r.1996 je Bajkal s přilehlými oblastmi na Seznamu světového dědictví UNESCO) a ještě si k tomu všemu hned na třech místech v průzračných bajkalských vodách zaplavat. Tedy pokud se pravidelně otužujete :-)
40 fotek, červenec 2016, 184 zobrazení, 193 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, krajina, vesnice
Původně jsem chtěla v názvu alba použít parafrázi ve znění: Vesničko má ukázková, ale záhy jsem si uvědomila, že vesnice, na kterou bude pozornost v tomto albu zacílena, je vlastně v sibiřských podmínkách docela luxusní, tedy ne až tak úplně typická. Nachází se na největším bajkalském ostrově, na Olchonu (730 km2), kde je celkem 9 osad. Největší z nich - Chužir je administrativním centrem celého ostrova, čili opravdu něco jako středisková obec.
37 fotek, červenec 2016, 129 zobrazení, 126 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, lidé, města
Nemálo fotek přibližujících můj velký cestovatelský zážitek - návštěvu Sibiře - jsem tady již prezentovala. Možná si ještě někdo vzpomene na Sibiřskou chvilku poezie, kterou jsem musela zveřejnit dřív, než jsem si stihla po příletu zpátky domů vybalit batoh… Aspoň něco z těch silných dojmů ze mě tenkrát muselo ven okamžitě… A třeba album mapující náš výstup na jeden z vrcholů Východních Sajan - Pik Ljubvi jsem chtěla vzhledem k určitému mimořádnému významu pro mě tady mít tak trochu extra.
Následující série alb pod základním názvem Sibiřské drobečky celý pobyt tak nějak shrnuje a tvoří představu o tom, co se zhruba dá během dvou týdnů v oněch končinách zvládnout vidět. Ano, vzhledem k celkové rozloze Sibiře, jsou to jen drobečky… Česká republika by se na území Sibiře vešla 166 x.
První drobečky jsem sbírala v Irkutsku, znavena nočním letem z Moskvy, dohromady asi 5 hodin. Prohlídka tohoto významného centra jihovýchodní Sibiře (přes 600 tis. obyvatel), odkud je to do nejbližšího většího města (Ulan-Ude) 439 km, by si jistě zasloužila o trochu více času, ale i tak si myslím, že tamější genius loci si mě najít stihnul a že jsme si to tam spolu v mezích možností hezky užili. Však posuďte sami!
Ještě snad pro připomenutí: čas pořízení fotek odpovídá tomu v exifu po přičtení 7 hodin.

Komentáře

nebo přihlásit Komentář lze odeslat klávesovou zkratkou shift + enter